| Bizarní
tvary a scenérie, které vznikaly po dlouhá tisíciletí, berou
dech a svádí k inspiraci a zamyšlení. Zatímco dnešní návštěvníky
dopraví do hlubin komplexu elektrický vláček, její prapůvodní
obyvatelé si tu pochutnávali na mamutech. Jediné, co dobu
ledovou na tomto kouzelném místě připomíná, je
teplota, která se navzdory slovinskému létu či zimě
drží po celý rok na 8 stupních Celsia.
Hlavním
“tvůrcem” jeskyně byla vlastně říčka
Pivka, která se pozvolna prohlodávala vápencem do podzemí.
Dnes se chodby ve skále rozprostírají v několika
patrech, tak jak vody Pivky pronikaly stále hlouběji do
horniny. Pod prostorami, kudy proudí davy turistů i nyní
stále klokotá říční proud a pomaloučku zvětšuje
svůj tmavý životní prostor.
 |
Dnešní jeskyně
by však byla jen pustou neútulnou prostorou ve skále bez dalšího činitele.
Teprve dešťová voda po desítky tisíc let prosakující
vápencem a odkapávající ze stropů a stěn
tmavého podzemního labyryntu vytvořila všechnu
tu nádheru, která obestírá nevlídné kamenné sluje a přetváří
je na výjevy z fantastického světa pohádek. Snad
nejkrásnějším útvarem, který zde vznikl, je stalagmit
nazvaný Briliant jež se stal i symbolem jeskyně
Postojna. |
Lidé navštěvovali postojinskou jeskyni již v době
ledové, kdy sloužila jako příležitostný úkryt pradávným
lovcům. V jednom z mnoha prostorných sálů
nazývaném Galerie starých podpisů se pak nachází důkaz
přítomnosti člověka ve 14. století. Za skutečného objevitele
jeskyně je však považován Luka Čeč, obyvatel
nedaleké vesničky Postojna. Zahájil tak celou sérii průkopnických
prací. Krátce po jeho prvních průzkumných cestách
v roce 1818 byla část podzemí zpřístupněna
veřejnosti. Pár historických fotografií
naleznete zde. Uplynulo necelých 50 let a do některých
částí jeskyně byly položeny koleje a roku 1884 v době,
kdy většina evropských měst byla osvětlena
petrolejem, v postojinské jeskyni svítilo elektrické osvětlení.
| Vstupní budova byla postavena již na počátku našeho století.
Již tehdy navštěvovalo jeskyni hodně přes milion
návštěvníků ročně. Jejich proud ustal jen
za 2. světové války, kdy vstupní prostory jeskyně
sloužily jako skladiště německé nafty. V dubnu
1944 podpálili sklad partyzáni. Do dnešních dnů připomínají
tuto událost černě očazené stěny při
vstupu do nitra hory. |
 |
Intenzivní výzkum podzemí pokračoval po válce. Výsledkem
práce speleologů je přes 23 km prozkoumaných chodem z nichž
je 5,2 km zpřístupněno široké veřejnosti. Většinu
této vzdálenosti však návštěvníci překonávají vláčkem.
I po dalších stránkách je o pohodlí turistů
postaráno. Jen s teplotou uvnitř se nedá mnoho dělat
a nezbývá než se poctivě obléknout.
Několik desítek průvodců hovoří devíti světovými
jazyky a všichni pak dokáží zasvědceně
informovat o všem zajímavém co jeskynní systém nabízí.
Mimo běžné speleologické atrakce je možné v chladném
podzemí spatřit i jeho původní obyvatele.
Snad nejpozoruhodnějším z nich je macarát jeskyní -
podivný na jeskynní prostředí výborně adaptovaný
obojživelník. Jeho bledá pokožka zbavená pigmentu přerůstá
redukované a nefunkční oči. V tmavém podzemí
se z nich stává zhola nepotřebný orgán. Macarát je
dosti vzácné zvíře. Do dnešních dnů je znám jen
asi z padesáti jeskyní. Všechny leží na území bývalé
Jugoslávie a v přilehlých oblastech Itálie.
Jeskyně Postojna není jedinou pozoruhodností krasového území
Slovinska, či - jak říkají sami Slovinci - Slovenska.
Jen několik kilometrů severozápadním směrem v samotném
vstupním prostoru další z mnoha zdejších jeskyní
stojí bizardní stavba - Predjamský hrad. Pochází ze 16.
století a díky své poloze si vysloužila pověst
nedobytného hradu. Vždy když bylo nejhůře, stáhli
se obránci do přilehlé jeskyně odkud vzdorovali útočníkům.
Při dlouhodobém obléhání sloužilo podzemí jako zásobovací
chodba.
S Predjamským hradem byl údajně svázán i život
rytíře Erasma, původně barona, který se odvážil
vzít právo do svých rukou a dal se na zbojnickou cestu.
Zabil despotického vládce Marchala tyranyzujícího své
poddané. Dlouhou dobu se ukrýval v horách a v jeskyních
a - jak se obvykle uvádí v pohádkových příbězích
- odlehčoval bohatým, aby obdaroval chudé. Nakonec byl díky
zradě zabit vojáky.
Slovinsko není zdaleka jen zemí pláží a azurového moře.
Cestovatelské duši nabízí mnoho zajímavého i ve
vnitrozemí. A zvláště dnes, kdy je zbylá část
kdysi divukrásné země vlastně nepřístupná a kdy
i Slovinsko pociťuje znatelný úbytek turistů,
stojí za pozornost.
ZDROJ:
vesmír.cz, tiscali - léto
|
