Kłodawa, poslední činný solný důl v Polsku, se nachází na okraji stejnojmenné obce ve Wielkopolském vojvodství, při trase mezinárodní silnice A2/ E 30, v polovině cesty mezi Poznaní a Varšavou (asi 65 km ssz. od města Łódź).

   V širším okolí Kłodawy byl při průzkumu roponosných struktur objeven pás, kde se orogenními pochody dostaly vrstvy zechsteinských evaporitů blízko k povrchu. Samotné ložisko soli bylo objeveno v roce 1937 při gravimetrickém průzkumu. Již po několika dnech práce došel tým badatelů k přesvědčení, že v tomto místě vystupuje mělce uložený solný peň. Práce přerušil začátek 2. světové války, výzkum za německé okupace pak dále pokračoval. V oblasti byla potvrzena rozsáhlá struktura obsahující sůl kamennou a K-Mg soli.

   V roce 1947 byl vyvrtán z povrchu první vrt, který prošel nadložními sedimenty, sádrovcovým kloboukem, halitem a 350 m mocnou polohou K-Mg solí. Proto bylo původně ložisko klasifikováno jako ložisko K-Mg solí. Později se dalšími vrty zjistilo, že vrstvy v místě vrtu upadaly pod úhlem zhruba 70º, takže jejich pravá mocnost je pouze 80 – 140 m.

   V roce 1950 bylo započato hloubení první jámy, první sůl byla vydobyta roku 1956.

V ose Izbica Kujawska – Kłodawa – Łęczyca se nachází 63 km dlouhá a 4 km široká antiklinální struktura obsahující sůl kamennou a K-Mg soli. Běžně se vrstvy zechsteinské (svrchnopermské) soli nachází v hloubce okolo 6000 m, místy ale byly horotvornými pochody vytlačeny  až 100 m pod současný povrch. Důl Kłodawa, foto M. Čáslavský

   Kłodawský diapir (solný peň) se nachází zhruba ve středu antiklinály a má rozměry 26×2 km, osa protažení je SZ-JV. Ložisko je díky procesům halokineze složitě provrásněné  a je tvořeno několika dílčími antiklinálami.

   Na ložisku se vyskytuje prakticky úplný sled zechsteinských solinosných sedimentů, označovaných jako cyklotémy PZ1 až PZ4. Cyklotéma nejstarší soli PZ1 je stáří Werra, starší sůl PZ2 je stáří Strassfurt, mladší sůl PZ3 je stáří Leine a nejmladší sůl PZ4 je stáří Aller - viz tab. 1. Většinu těžby tvoří starší bílá sůl z cyklotémy PZ2 a mladší růžová sůl z PZ 4, draselné soli se těží z vrstev obsahujících směs kieseritu a carnallitu z PZ 3. Horniny cyklotémy PZ1 se na lokalitě vyskytují jen jako tektonicky transportované úlomky. Potvrzená je zde klasický cyklotémový sled sedimentace: uhličitany – sírany – halit – K-Mg soli.

   Solný diapir se protlačil druhohorními sedimenty až do hloubky 170 m pod současný povrch. Nad ním je vyvinutá typická asociace minerálů (anhydrit a sádrovec ve směsi s jílem), tzv. sádrovcový klobouk, která vzniklá na styku ložiska se zvodnělým prostředím. První pohyb diapiru začal pravděpodobně už v keuperu, do současné podoby se zformoval až koncem druhohor a v období třetihor.

   Tektonika solného pně je velmi složitá, vyskytuje se zde několik systémů vrás. Zároveň dochází k pronikání starších solí přes soli mladší díky tomu, že čistší sůl je mobilnější.

   Zásoby soli na Kłodawě jsou na dokumentované do hloubky 1000 m, do hloubky 700 m jsou to zásoby geologické. Kamenná sůl tvoří 32 % ložiska, z toho je výtěžnost do hloubky 600 m asi 21 % a v hloubkovém intervalu  600 – 750 m jen 18 %.

   Z povrchu je odvrtáno celkem 105 vrtů – polovina z nich na ověření ložiskové struktury, druhá polovina na sledování hydrogeologické situace okolí. Z dolu bylo odvrtáno 1200 vrtů, v podzemí je více než 300 km chodeb a přes 15 mil. m³ vydobytých prostor. 

   Ložisko je otevřeno třemi jámami z povrchu (Michał, Barbara a Chrobry) a dvěma slepými jámami. Sůl se těží komorami výšky 15 m, šířky 15 m a délky až 200 m. Byla zkoušena i těžba cylindrickými komorami vysokými 75 – 100 m, ale pro zvýšení stability horninového masívu se od této metody se upustilo.

Těžba dolu je asi 550 tis. tun soli ročně. Halit se využívá jako stolní sůl, v chemickém průmyslu, jako posyp na vozovky, vyrábí se zde i sůl do koupele a solné lizy pro zvířata. Z růžové soli se vyrábí i známé ozdobné předměty (solné lampy). K-Mg soli se těží jako výborné hnojivo, vzhledem k jejich ceně o ně ale není velký zájem. Fotografie www.sol-klodawa.com.pl

   Geologické zásoby pole "Kłodawa – střední část" jsou 952,34 mil. t halitu a 72,14 mil. t draselných solí (podle Garlicki 1999). 

   Kłodawa je poslední činný podzemní solný důl v Polsku. Na blízkých ložiscích soli (Góra, Mogilno) probíhá těžba solanky vrty z povrchu. Při této metodě jsou náklady na těžbu zhruba 10× menší než u klasického hornického dobývání a komory po těžbě je možné použít jako zásobníky uhlovodíků. Protože i v oblasti výskytů třetihorního halitu v okolí Krakowa již hornická těžba ustala (lokality Wieliczka a Bochnia jsou přístupné pro turisty), je Kłodawa unikátním místem, které stojí za návštěvu.

   Za zmínku stojí ještě těžba soli jako vedlejšího produktu na dole Sieroszowice (nedaleko města Lubin), kde se permská sůl vyskytuje v nadloží ložiska mědinosných břidlic a je těžena v omezeném množství jako vedlejší produkt.     

ZDROJ: http://geologie.vsb.cz/loziska/exkurze/Klodawa2003/index.htm a http://www.sol-klodawa.com.pl/

Burliga, S. et al.: Kłodawa Salt Mine. In XIII. International Congress on Carboni-ferous-permian, August 28 – September 2, 1995, Polish Geological Institute, Kraków, Poland, Guide to Exkursion A3, s. 45 – 54.

Garlicki, A.: Złoża soli w Polsce i perspekywy ich wykorzystania. In Perspektywy geologii złożowej i ekonomickznej w Polsce, Uniwersytet Śląski, Katowice, 1999, s. 66 - 75

Hanczke, T.: Mineralogia i petrografia soli czechstyńskich kopalni "Kłodawa". Doktroská práce, Uniwersytet Jagiellonski, Instytut nauk geologicznych, 1967.

Kłodawa [CD-ROM]. Poznań: Techmarin, 1999.