V blízkosti ložiska byla obvykle postavena plavírna, kde se kaolin čistil, sušil a lisoval. U mnoha plavíren potom vznikaly malé výrobny keramiky, jako byla kamenina, obklady, dlažby či kachle. 

Výrobky se ručně tvarovaly, lisovaly, sušily a vypalovaly. Jemná keramika se zdobila glazurami a různými dekory. Většina kaolinek postupně zanikla z důvodu vytěžení ložiska či nerentabilnosti těžby, zbylé se slučovaly ve větší celky. Do dnešní doby se v kraji zachovaly dva velké podniky s více než stoletou tradicí: Keramika Horní Bříza a Chlumčanské keramické závody. V Horní Bříze se kaolin začal těžit od roku 1882, u Chlumčan byl objeven o devět let dříve, těžit se však začal až od roku 1890. Největší kaolinové ložisko ve střední Evropě se nachází mezi Horní Břízou a Kaznějovem.