V okamžiku příjezdu do Zbýšova nelze přehlédnou historickou dominantu, těžní věž dolu Simson z roku 1902. Těžní věž je jednou ze tří, které se v revíru dochovaly do dnešních dnů a v roce  1987 byla vyhlášena památkově chráněným objektem,  rozhodnutím odboru kultury ONV Brno – venkov. Není divu, ocelová konstrukce věže je zdobena množstvím kovaných motivů. Původní název dolu byl Bergverwaltung der Limbe Gottes Grube bei Zbeschau.

   Důl byl zaražen v roce 1848 bratry Müllerovi a o pět let později dán do provozu. Ve zdejším dole bylo těženo uhlí nejlepší kvality, uhlí horších kvalit bylo ponecháváno v dole. V roce 1869 získává důl vídenská společnost Innerbergská. V roce 1903 byla jáma hluboká 425 metrů s 200 metrů hlubokou úpadní jámou. V hloubce 95 metrů byla s dolem Simson propojena štola Xaverka, která vyúsťovala v Oslavanech. Šachta byla propojena i s dolem Františka hlavním překopem na 7. patře, který sloužil i jako únikový. Na jámě byl provozován těžní stroj značky Radovanič, těžní klece byly dvoupatrové, každé patro pro jeden vůz, či sedm osob. Ještě v roce 1910 byly na dole využívány koně v počtu 10 kusů.

   Větrání bylo prováděno tak, že vzduch byl vtahován až na dno jámy dolu Simson, odkud proudil dílem a byl vytahován ventilátorem na dole Anna. K podružnému větrání byly používány ventilátory firmy Boží požehnání. Na povrchu bylo v provozu uhelné prádlo, kde se kvalitní uhlí třídilo. Od roku 1906 až do roku 1955 zde pracoval i provoz koksovny, vybudovaný společností RBS. 

V roce 1910 byla postavena lanová dráha z dolu Simson k dolu Františka dlouhá 1700 metrů. V roce 1925 bylo důlní pole dolu Simson přiděleno dolům Kukla a Františka. V objektu dolu Simson byla umístněna Obvodní báňská záchranná stanice RUD, která fungovala až do ukončení provozu v celém revíru. Těžba byla tohoto roku ukončena a jáma sloužila pouze jako jáma větrná.

Jáma Simson byla zlikvidována zasypáním v roce 1987 a zakryta železobetonovou deskou.

Majitel Miller Innerbergská spol.., RBS, RUD