1.dubna 1941 byl na dole Kukla vybudován pracovní židovský tábor. Byli přiváženi vězni z Ivančic a zejména z terezínské pevnosti. Tábor byl vystavěn z dřevěných budov bez elektřiny. Němci násilně zvyšovali produktivitu práce, což se projevovalo na nezájmu a pasivitě pracovníků. Nastoupil systém "nucených prací". 

   Po okupaci v roce 1939 byl jmenován německým komisařem pro RBS Rakušan ing. Tschebul, avšak teprve po nástupu německého ředitele Kurta Repetzkiho začal na dole Kukla vládnout strach. Němci se snažili zvyšovat těžbu neúměrnými nároky na produktivitu práce a poměrnou fluktuací pracovníků. Jejich snaha však byla ze strany havířů a úředníků bojkotována. 

   1. dubna 1941 byl zřízen na dole Kukla židovský pracovní tábor. První skupina vězňů byla dodána z ivančického internačního tábora. Největší bom vězňů přišel v listopadu 1941. V tomto období lágrem prošlo celkem 105 vězňů, kteří byli posléze internování přes Terezín do likvidačních táborů v Polsku. První skupina vězňů byla vrácena do Terezína z důvodu jejich spřátelení s místními dělníky. Tábor byl obehnán ostnatým drátem a pracoviště bala oddělena od styku s civilními pracovníky. 

  Do Oslavan byli zařazováni Židé ze smíšených manželství. V táboře stály dvě dřevěné budovy bez elektřiny. První budova sloužila jako obytná a druhá jako jídelna, kuchyně a administrační prostory. Pracovní tábor na dole Kukla byl podřízen židovskému koncentračnímu táboru v Terezíně. 

   Pasivní chování pracovníků a vězňů na dole Kukla v plnění příkazů ředitele Repetzkého mělo za následek povolání z Horního Slezska naddůlního Nowinského, jenž byl fanatickým fašistou. Ten zavedl na dole nová opatření ke zvýšení těžby a produktivity práce. Zvyšoval násilně výkony a byly zejména opomíjeny přípravné práce, což se projevovalo ve velké miře na zvýšené úrazovosti a smrtelných nehod. 

   Po světové válce byli vězni nahrazeni válečnými zajatci v počtu 200 pracovníků v roce 1946.