Těžní věž dolu Jindřich je patrná z velké dálky, dnes předělaná na komerční prostory. Doporučujeme výhled na areál dolu z přilehlé haldy, o které lze mnohé napsat. Bude rozebrána a použita pro zásyp jámy? Hloubení dolu bylo zahájeno v roce 1964 poblíž staré jámy Jindřich I. Účelem výstavby nového díla byla koncentrace těžby ze středního a severního dolového pole.

  V roce 1969 byla výstavba dolu dokončena prohloubením na 12 patro do hloubky 1328 metrů. Oddělení pomocného těžení končilo na 13. patře v hloubce 1428 metrů. Dosažitelná hloubka byla 1550 metrů. Důl Jindřich II. Se stal nejhlubším dolem na černé uhlí v republice a podílí se na prvenství ve střední Evropě.

  Velké těžní zařízení bylo vybaveno čtyřlanovým automatizovaným těžním zařízením typové označení 4 K – 4016, výrobce bylo ČKD, rok výroby 1967. Těžní stroj byl umístněn ve věži ve výšce 37 metrů. Pomocné těžení bylo provedeno v jámě hlavního těžení a bylo provozováno ze 7. patra na 13. patro v maximální dopravní hloubce 527 metrů.

  V roce 1975 byla uvedena do provozu lanová dráha pro dopravu uhlí z dolu do elektrárny v Oslavanech, která byla jediným odběratelem uhlí.

1. října 1991 byla zahájena realizace projektu k ukončení těžby a vlastní likvidace celého revíru pod názvem "Likvidace Dolu Zbýšov". Bylo započato s likvidaci povrchových staveb a důlních děl, s likvidací veškerého zařízení, které souviselo s těžbou uhlí. 20. prosince 1991 bylo dodáno poslední uhlí do oslavanské elektrárny. Poslední vůz dolu Jindřich II nese datum 28.12 1991. V květnu 1992 byl schválen plán k likvidaci hlavních důlních děl.    

   Vpravo areál dolu z roku 1969, klikněte pro zvětšení.

    I důl Jindřich II se nevyhnul mnoha důlním neštěstím. V roce 1980 při odpolední směně došlo k vyjetí uhelné sloje při ražbě dovrchní chodby, provázené ohromným množstvím metanu.. Touto nečekanou událostí byli zasaženi 4 horníci. Dva z nich se podařilo zachránit. Důl Jindřich byl v zápětí zařazen do dolů s nebezpečím vzniku průtrží uhlí a metanu. Do plynujících dolů II. Třídy nebezpečí byl zařazen celý dobývací prostor RUD až po úroveň 11. patra, včetně 2. patra Antonín. Od úrovně 11. patra jako plynující důl s nebezpečím vzniku průtrží uhlí a plynu. Na výdušných jamách Ferdinand a Františka a ve výdušných větrech každého pracoviště s nebezpečím PUP byly instalovány analyzátory metanu typu IREX a UNOR s přenosem do dispečerského pracoviště dolu.

   Hovoříme li o plynech a větrech, musíme se zmínit o modernizaci ventilátorů v roce 1980- 81 a zejména vybudování klimatizačního zařízení jednotkami BMW pro ochlazování vtažných větrů v oblasti porubů. Dobývání uhlí ve velkých hloubkách bylo velmi obtížné. Teplota v těchto místech dosahovala 32 až 34 °C.