KLADENSKÉ DOBÝVÁNÍ

   Téměř v roce 1840 bylo započato s hloubením větší jámy Marie Antonie a tato v roce 1843 byla zároveň vystrojena silnějším strojem o dvaceti čtyř koňských silách pro čerpání vody a těžbu.  Současně byl poblíž vyhlouben důl Václav pro dobývání nejvýchodnější a nejjižnější části uhelného pole.

   Během této doby byly prováděny v ještě nedotčené západní oblasti rozsáhlé šurfy a dosaženy četné poznatky o nových důlních mírách. Poněvadž po vyhloubení uvedených dolů ve východní části uhelného pole dolu Marie Antonie a Václav byla ve větším množství dávána přednost uhlí, připojoval se stále více k tomu průmysl v Praze a okolí, jakož i spotřeba paliva v domácnostech byla všude nahrazena uhlím.

   Vzhledem k větší potřebě uhlí byl založen v roce 1848 v západním důlním poli v blízkosti vesnice Dříň  důl Marie Anna a vybaven náležitě silným parním strojem pro těžbu a čerpání vody. V roce 1850 bylo dosaženo uhelné sloje o mocnosti 3 a tři čtvrtě sáhu v hloubce 70 sáhů pod povrchem. Aby se již tehdy citelnému nedostatku dělníků trochu odpomohlo, byla postavena v letech 1851, 1852 a 1853 dělnická kolonie, skládající se z 12 sáhů v údolí u Vrapic v bezprostřední blízkosti dolů, z nichž byl jeden dům zařízen jako nemocnice. Později v roce 1858 byla zde pro tuto kolonii a okolí zřízena krásná prostorná škola.

   Tak se zlepšovaly uhelné závody Jeho Veličenstva rok od roku více a více a dřívější  kdysi neodborně vedené a bez zvláštních hornických znalostí prováděné dobývání uhlí udělalo pozvolna místo pravidelnému a ohleduplnému provozu.

       Již v roce 1854 byla vybudována tehdejším poměrům zcela odpovídající, velmi prostorná, velká budova ředitelství závodu s  potřebnými kancelářemi, pokladnou a místností pro měřiče a vedle ní dvě odpovídající obytné budovy se čtyřmi byty pro úředníky.  Dále byla postavena v těsné blízkosti rozsáhlá kovářská a zámečnická dílna a nakonec truhlárna se vším příslušenstvím, takže tam byly prováděny a montovány úplně nové strojní součásti a dokonce celé stroje pro domácí potřebu.

   Poněvadž císařské buštěhradské důlní pole se skládalo z dosud ne všude souvisejících důlních měr, bylo dále v roce 1856 sloučeno ve své celé současné podobě v jeden celek s propůjčením  věčné hloubky a má nyní, jak je výše uvedeno, 1 668 353 čtverečních sáhů a skládá se z devíti jednotlivých důlních polí tvořících souvislý, rozsáhlý celek.

   Zcela zvláštní význam pro vzestup zdejších uhelných závodů všeobecně měla buštěhradská dráha, zahájená v roce 1854 a slavnostně otevřená v roce 1856 se svými různými odbočkami k jednotlivým dolům. Brzy na to byly zřízeny vlastní uhelné skládky  také ve vzdálených stanicích země, kde byl odbyt pro toto uhlí. Ve skutečnosti začíná také s otevřením buštěhradské dráhy obrat a v historii zdejších dolů jsou zřizovány nové skládky.

   Aby byla otevřena  západní část uhelného pole, ulehčeno dolu Marie Anna sužovanému četnými přítoky vod a nedostatečným větráním a aby se přiměřeně čelilo zvláště většímu nebezpečí požáru, bylo začátkem roku 1856 započato s hloubením dolu prokop. V roce 1858 zastiženo uhlí v hloubce 106 a půl sáhu, takže celková hloubka až k počvě náraziště činila 111 a půl sáhu. Tento nový hlavní důl je opatřen velkým cornwallským strojem pro těžbu vody a výkonu osmdesáti koňských sil. Uhlí z dolu prokop je velmi vynikající jakosti, dobře koksovatelné a má v dole jen nepatrný úklon k západu od 8 do 10 stupňů.  Tento důl v současné době těží ročně 2 a půl milionu centů.

   V roce 1876 dosahuje těžba uhlí již výše 5 milionů centů a měla by dále stoupat. Abychom teď, jmenovitě v západním revíru nepřišli s těžbou uhlí v době, kdy bychom promeškali lhůtu, zvláště proto, že při dalším vyřizování uhelného pole dolu prokop ve východní části se ukazuje málo příznivé uložení uhlí a taky proto, že výstavba Marie Anny se chýlí v příštích letech ke konci, tak bylo zřejmé, abychom včas zasáhli s dalším větším závodem.

   Celé zbývající důlní pole se má vyřídit dalšími doly František, Ferdinand a Hnidouským dolem. Jako nejvhodnější místo pro založení    nového hlavního dolu se hodil jižní svah v lese Vysoký, 40 sáhů severně od železnice a tento důl byl založen na jaře 1867 pod jménem Důl císaře Františka Josefa, jako dvoj důl o délce 31 vídeňských stop a šířce 6 a půl vídeňské stopy světlého průměru. V roce 1871 dosáhl tento důl počvy vodní štoly dolu Prokop v hloubce 124 sáhů pod povrchem a byl s ní spojen překopem o délce 52 sáhů v nadložním pískovci a tak byl zřízen první těžební horizont.  V hloubce dalších 14 sáhů byla zastižena uhelná sloj a na západní straně vyřízena chodbou, aby horní pole možno vyřídit od západní hranice bez časové ztráty pro pozdější dobývání.  Uhelná sloj vykazuje v samotné jámě mocnost 4 a půl sáhu s úklonem 16 – 17 stupňů k severozápadu, protože jak se zdá, je v blízkosti jámy v podložním kameni, lupku a částečně ve velmi pevné písčité břidlici a přesto jáma dosáhla hloubky 160 sáhů od povrchu, nebo 36 sáhů od počvy Prokopské vodní štoly, načež následuje  po položení sloje zřízení druhého hlubinného překopu na dalších 25 sáhů hloubky, nebo ve 200 sázích pod povrchem a tím byla vyuhlována touto jamou celá střední část západního uhelného pole. Uprostřed této dvojité jámy se nachází prostor pro dva velké čerpací stroje, každý po sto dvaceti koňských silách, opatřené dvěma ležatými válci, z nichž východní sloj je již postaven a dán do provozu. Tento byl vlastnoručně vyroben a smontován ve zdejší zámečnické a strojírenské dílně, zatímco velké čerpadlo pochází z dílny pana Daňka v Praze. Toto velké drahocenné šachetní zařízení bylo provedeno s nejdůkladnějším přihlédnutím ke všem nejnovějším a nejlepším vynálezům, které se týkaly hornictví.

      Východní část císařského buštěhradského uhelného pole, neboli tak zvaného východního revíru má, jak již bylo uvedeno, mnoho starých dolů a štol. Protože tyto již neodpovídají dnešním poměrům, byl důl Antonia přestavěn podle dnešních požadavků a stal se hlavním dolem. K dolu Marie Antonie, jak středně velkému a zároveň nejhlubšímu místu horní části východního revíru, byla soustředěná přes nově založené východně založené překopy v podloží a tím propojena  důlní díla a hloubení veškerá těžba uhlí ze sousedních výše položených důlních děl u dolu Václav a štoly Josef k této výše uvedené nejhlubší jámě dolu. Velmi byly vítány také poměry na povrchu, prostorné polní skládky s jednoduchým nakládáním na železnici, resp. vysoce výhodná centralizace. Aby se mohla provádět zde z tohoto centra těžba nejvydatnějším  způsobem, byl tady zároveň v poslední době postaven silnější stroj o šedesáti koňských silách, odstraněno z dolu staré čerpací zařízení a celé vodní hospodářství převedeno na  blíže položený starý důl Ludmila, který byl vybudován v menších rozměrech, kde se nachází účinné cornwallské čerpadlo. Důlní doprava prováděná takto na mnoha místech, byla však zdokonalena s nejlepším výsledkem na všech podložních překopech a hlavních chodbách současným zavedením dopravy koňmi.

ZDROJ : SVK Kladno - MATĚJ, Miloš: Kulturní dědictví Centrálního kladenského kamenouhelného revíru. Praha : Státní ústav památkové péče, 2001, 
 společnost Barbora,  V. Roglová, kladenské sborníky.