|
Vlastní
Štěchovický zlatonosný revír se nalézá mezi Štěchovicemi,
obcí Slapy a Třebenicemi. Spolu s řadou drobných, v
minulosti těžených výskytů mezi Mníškem pod Brdy, obcí
Davle a štěchovickou oblastí, tvoří spojovací článek
mezi jílovským a knínským revírem.
Zlaté
doly, které patřily zbraslavskému klášteru, se připomínají
prvně roku 1439, kdy měl klášter dostat odvodem urburu ve výši
500 kop. Vytěžené zlato mělo cenu 4000 kop grošů
českých. O zlatě ve štěchovickém okolí svědčí
i starší zápis z roku 1342, v němž se připomíná možnost
výskytu zlata v lese Trnová. Vlastní důlní činnost štěchovického
revíru se pak dá rozdělit do tří různých období.
První zprávy o dolování pocházejí ze začátku 14. století, a
to až do období husitských válek. Právě v období husitských
válek, pravděpodobně nastal první útlum těžby. Z
tohoto období také nejsou známy téměř žádné historické
zápisy. O tom, že štěchovické doly pak byly v provozu i v 2.
polovině 15. století, svědčí pouze zápis z roku 1463 o
uhlí v Přílepech, který uvádí "perkmistra hor zlatých
stražických". To byly doly na nad Třebenicemi historicky známé
jako Stražiště.
Druhé
a nejvýznamnější období se datuje k začátku 16.století až
do období třicetileté války. Právě v této době
nastal největší rozmach v oblasti dolování . Odvody
zlata do Jílového, jsou doloženy již v prvním desetiletí 16.
století.
Zlato se ve zdejších
nalezištích vyskytovalo buď ryzí (20-22 karátů), nebo vázané
na doprovodné kyzy a teluridy. O obsahu zlata v dobývané rudě se
z archivních zpráv dozvídáme poměrně málo, a soudobé
analýzy vzorků z křemenných žil od Štěchovic vykázaly
velmi nízké obsahy zlata. Také údaje o odvodech zlata nejsou úplné.
Existují pouze kusé zápisy ze 16. století, ze kterých vyplývá, že
za léta 1577-80 bylo do pražské mincovny odvedeno ze Štěchovic
0,433 hřivny hrubého důlního zlata (převážně z
dolů Reichenglück a Gottes Gab), a za rok 1586 0,390 hřivny důlního
a rýžovaného zlata. Bohužel, právě doly Reichenglück a Gottes
Gab z nedostatků informací nelze zařadit do žádné z
historicky popisovaných místních lokalit.
Četné propůjčky a časté změny majitelů
podílů na dolech štěchovického revíru ukazují, že se žádnému
těžařstvu nepodařilo dosáhnout většího úspěchu,
což později vedlo k pozvolnému úpadku zdejšího dolování.
Ke
štěchovickému dolování v 16. století se vyjádřil také
nejvyšší hormistr Lazar Ercker, který v roce 1578 prohlédl štěchovické
doly a výsledky shrnul do zpráv z roku 1581 a 1592. Zdejší doly
popisuje Lazar Ercker jako hluboké (podle archivních pramenů se
dolovalo v hloubkách 70-100 metrů) a rozsáhlé staré hornické
práce s velkými haldami, z nichž se získal 1 kvintl ryzího zlata z
1 hýle haldoviny (cca přes 5 gramů na 1 tunu). Nezdar v
podnikání přičítá chudobě obecních nákladníků,
jejich nepořádné práci a špatnému vyplácení havířů,
jak ukazuje i zápis v horní knize knínské z roku 1575 o nevyplacení
mzdy havířům a dololezcům. Velké problémy vyvstávaly
také s odvodněním a zmáháním starých dolů ze 14. století
a počátku 15. století.
K obnovení dolů
podle Erckerových návrhů však nedošlo. Právě třicetiletá
válka byla největší příčínou,
praktického ukončení
pomalu upadajícího dolování ve štěchovickém i knínském
revíru. Záznamy v horní knize knínské končí v případě
štěchovických dolů rokem
1611.
Ve
třetím období v 18. století pak ještě byla v činnosti
důlní díla na pravém břehu Vltavy východně od Štěchovic,
blíže jílovskému revíru. Báňské podnikání v té době
spravoval horní úřad v Jílovém.
Další pokusy o
obnovení dolování v širším okolí Štěchovic byly nevýznamné
a končily s negativním výsledkem. Pokusnou těžbou zlata z náplavů
Sázavy nedaleko Davle se v letech 1934-5 zabývala soukromá společnost,
která zpracovávala bohatší partie náplavů v pojízdné předúpravně
na zlatonosný koncetrát. Pokus skončil napuštěním Vranské
přehrady v roce 1935.
 |
Před druhou světovou válkou měla
Správa kutacích prací v Jílovém položeny kutací kruhy mezi Štěchovicemi,
Slapy a v okolí Davle, ale kromě terénních pochůzek v roce
1939 nedošlo k provedení žádných technických prací a podnikatelské
zájmy se soustředily na nadějnější jílovský revír.
Za
zmínku také ještě stojí historicky doložené dva horní
mlýny. První se nacházel podle listiny z roku 1527 na Dušně
a druhý, který je zmiňovaný v letech 1573 a 1583, na
říčce Kocábě. Dokladem mlýna na rozemílání
zlaté rudy na Dušně, je mlýnský kámen, nalezený v roce
1965 v potoce vedoucím údolím pod pinkovým pásmem. Kámen je
uložen v depozitáři jílovského muzea.
Důlní činnost se dá z hlediska rozmístění
rozdělit do čtyř větších oblastí. Byla to
zejména oblast Červených hor, oblast Dušna a okolí Šedivého
vrchu. Čtvrtou oblast, která leží mimo oblast Štěchovic,
tvoří pár drobných důlních děl v okolí
Bojanovic. Zcela samostatnou kapitolou je pak rýžování zlata
na Kocábě a řece Vltavě
|
|
